 Břevnovským konventem byl zvolen za zástupce českých benediktinů u císařského dvora a nunciatury (papežského vyslanectví) ve Vídni. V této funkci pobýval Pitr ve Vídni od listopadu 1752 až do května roku 1756 a získal zde významné styky nejen v kruzích historických, ale také u císařského dvora. Podařilo se mu získat přístup do významných archivů a knihoven a stal se též zpovědníkem Marie Terezie. Zásluhou císařského archiváře Antonína Taulowa z Rosenthalu byl Pitrovi udělen čestný titul „c.k. český historiograf“. Díky zásahu Marie Terezie byl Pitr 25. května 1756 zvolen proboštem rajhradského kláštera. Vysoké postavení, které vyplývalo z toho, že jako rajhradský prelát byl členem moravského zemského sněmu, mu umožnilo zaměstnat tři mladé duchovní. Ti mu byli k ruce a pomáhali mu shromažďovat materiál pro jeho historická bádání. Bonaventura Josef Pitr zemřel v Rajhradě 15. května 1764 a byl pohřben v kryptě klášterního kostela.  Titulní list dějin rajhradského kláštera od B. Pitra, který je současně prvním dílem Pitrova Monasticonu Moraviense (MZA Brno, E6 Benediktini Rajhrad, sig. G a 24) Bonavetura Pitr Pitře výborný, velebí tě píseň nesmělá. Neb kdož tvoji dosti může pochvalu zpívat? Spanilá skvěješ se Rajhradu hvězda. Však nejen Rajhrad se tebou ozářil, veškerou zář tvá krajinou prosáhla, zásluhách o tvých cizinec za Temží v obdivu slouchá. V den, na němž v svět ten tě vysáhla matka, s výše blankytné spanilou slunéčko svítilo vládou a obor se usmál v krásotě vesny. Oddalo z mládí tvoje srdce Christu v lásce se vroucné, v duši ti šlechetný zaplanul plápol, zcela posvětil se v úsluhu lidstva. Leč také vzácnou zahořel jsi touhou od rumů coudit nehodou zapadlé kobky vlastenských pravěků a jasný den jim uvésti. Práchniví útlá ducha tvého schránka v hrobě závistivém; v spanilém pomyslů tvých květů vděčné se kochat neumdlí nikdy potomstvo. František Sušil. |  Třebechovice pod Orebem, kde se Pitr narodil Tento nejvýznamnější Pitrův spis sestává z jedenácti objemných svazků, které pojednávají o dějinách klášterů na Moravě. Vedle dějin klášterních domů je zde možno nalézt též opisy listin – tzv. diplomatář – těchto církevních institucí a to včetně stručného zhodnocení dokumentu a popisu u listiny se nacházející pečeti či pečetí. Mnohdy jsou pečeti rovněž vyobrazeny.
První dva svazky Monasticonu jsou věnovány benediktinským klášterům a proboštstvím (v 1. svazku nalezneme pasáže o Rajhradě, Třebíči, Březové, Klášterci na Šumpersku a Pustiměři, ve 2. svazku dějiny benediktinského období kláštera Klášterní Hradisko, Kravska, Uherčic, Opatovic a Křesoboru). Následující svazek pojednává o cisterciáckých klášterech ve Velehradě, Žďáře nad Sázavou, Oslavanech, Vizovicích, Předklášteří u Tišnova a na Starém Brně. Na stránkách čtvrtého svazku se dočteme o kartuziánských klášterech Zahrada sv. Marie v Čechách, v Olomouci a Králově Poli. Pátý svazek přibližuje čtenářům domy řeholních kanovníků sv. Augustina v Doubravníku, Fulneku, všech Svatých v Olomouci, Šternberku a také křižovníky s červenou hvězdou v Hradišti sv. Hypolita. V šestém svazku máme možnost se seznámit s kláštery premonstrátského řádu v Klášterním Hradisku u Olomouce, v Louce, Zábrdovicích, Nové Říši, Želivi a Dolních Kounicích. Sedmý svazek pojednává o domech augustiniánů poustevníků u sv. Tomáše v Brně, u sv. Koruny na svahu ke Krasíkovu, v Litomyšli a Moravském Krumlově. Ve svazku následujícím se dočteme o klášteře herburek v Brně a o založení jezuitské koleje tamtéž. Svazek devátý přibližuje malé brněnské kostely a též dějiny maltézského řádu. V desátém svazku jsou popsány dominikáni u sv. Michala v Brně, dominikánky u sv. Anny tamtéž a u sv. Kateřiny v Olomouci a minorité u sv. Janů v Brně. Poslední svazek pojednává o františkánském klášteře v Brně a klášterech klarisek ve Znojmě, Olomouci, u sv. Josefa v Brně a Panny Marie Školské.
Další díla Bonaventury Pitra
Bonaventura Pitr zamýšlel vytvořit obdobné dílo jako Monasticon Moraviense rovněž pro české a slezské kláštery. Z dodnes dochovaných materiálů můžeme soudit, že by stránky tohoto zamýšleného díla byly zaplněny informacemi o benediktinských klášterech v Břevnově, Broumově, Kladrubech, na Sázavě, v Podlažicích, Postoloprtech, Emauzích a klášteru sv. Jana Pod Skalou v Praze. Našli bychom zde též kláštery benediktinek u sv. Jiří v Praze, u sv. Jana Křtitele v Teplicích, u sv. Ducha na Starém městě Pražském, sv. Ambrože v Praze a dále v Klatovech a Sedleci. Z klášterů cisterciáckých byl zastoupen Vyšší Brod, Sedlec, Zlatá Koruna a Osek, z premonstrátských Strahov, Teplá a Chotěšov, z křižovnických Zderaz a Praha, z kartuziánských Mariina zahrada v Praze a maltézský klášter v témže městě. To byl ovšem jen záměr. Realizace se dočkaly např. spisy Series abbatum Břevnoviensiem (Pořadí břevnovských opatů) s obšírnými životopisy břevnovských prelátů, Dissertationes diplomatico-historicae de monasteriis O.S. Benedicti in Bohemia (Listinné a historické rozpravy o klášterech řádu sv. Benedikta v Čechách), Historia diplomatico-chronologica ecclesiae collegiate a s. Petri Brunae (Dějiny kolegiátního kostela sv. Petra v Brně doložené listinami a časovým přehledem), Monumentum diplomatico-chronologicum, historia ecclesiae parochialis s. Jacobi Apostoli civitatis Brunensis (Listinná a chronologická památka – dějiny farního kostela sv. Jakuba apoštola v městě Brně), Hussiticae haereseos ortus et progressus (Vznik a vývoj husitského kacířství) či Commentarius in Bibliothecam Bohemiae Ziegelbaueri (Spisek o Ziegelbauerově Knihovně Čech). Posledně uvedené dílo popisuje monumentální práci německého benediktina Magnoalda Ziegelbauera, který mimochodem dožil svůj život ve zdech rajhradského kláštera. Práce měla pojednávat o českých historicích a jejich pracích. Dílo ovšem nikdy nevyšlo, protože nebylo schváleno vídeňskou cenzurou. Pitr též připravil k vydání kroniku Staré Plzně, kterou rovněž doplnil obsáhlým dějepisným výkladem. Tato jeho práce má název Historia Antiquae Plznae in Bohemia adjectis ejusdem et Novae Plznae privilegiis (Historie Staré Plzně s připojenými výsadami téže obce i Nové Plzně). |
|
|
