Narodil se 13. srpna 1840 v Německých Prusích u Vyškova, roku 1859 vstoupil do benediktinského řádu a 21. března 1865 složil slavné řeholní sliby. Ještě téhož roku byl vysvěcen na kněze a jako duchovní správce působil v Rajhradě a v Uherském Brodě. Roku 1875 byl ustanoven správcem rajhradské farnosti a roku 1877 – se stal převorem, tento úřad svědomitě vykonával až do svého zvolení rajhradským opatem 26. června 1883.  

Jako mecenáš věd a umění podporoval vědecké i kulturní snahy rajhradských benediktinů a klášter v jeho době získal vysokou prestiž. Sám Korčian zastával řadu funkcí a byl členem četných spolků, např. rajhradského čtenářského spolku Břetislav nebo v letech 1883–1900 působil jako prezident včelařského spolku v Brně. V roce 1890 byl jmenován biskupským radou brněnské diecéze a následně na to v roce 1891 členem zemského sněmu a panské sněmovny ve Vídni. Jedno volební období (1896–1902) zastával úřad zástupce zemského hejtmana pro Moravu. Za své četné aktivity byl oceněn i císařem a v roce 1898 vyznamenán komturským křížem řádu Františka Josefa I. s hvězdou.

Během jeho působení v klášteře proběhla řada úprav, např. v roce 1895 nechal okrášlit průčelí klášterního chrámu mozaikovým obrazem Neposkvrněného početí Panny Marie podle návrhu profesora Ladislava Seitze a uvnitř kostela byl na jeho náklady roku 1898 zhotoven brněnskou sochařskou firmou Tomola nový mramorový hlavní oltář s postavami sv. Cyrila a Metoděje. Stejná firma pro klášter vyhotovila v roce 1902 na klášterní náměstí před kostel krásnou kapli P. Marie Lurdské v podobě jeskyně. Další úpravy v kostele sv. Petra a Pavla pod Korčianovým vedením proběhly na kúru, kde nechal v roce 1898 podle návrhu architekta Viléma Dvořáka pozměnit starý tvar kůru na dnešní ladnější podobu s balustrádou a v letech 1909–1910 pořídil dvoje pneumatické varhany od firmy Paštíků, Praha-Smíchov, a to velké varhany na kůr pro zpěváky, menší pak pro mnišský kůr v kněžišti.

Značné prostředky Korčian věnoval také modernizaci kláštera. V roce 1893 byl zřízen nákladný vodovod zásobující celý klášter dobrou pitnou vodou z rebešovického kopce a v roce 1903 došlo k elektrifikaci kláštera i kostela sv. Petra a Pavla.

Kromě úprav vlastních klášterních budov v Rajhradě nechal Benedikt Korčian v roce 1884 opravit, zmodernizovat a rozšířit zámek Lesní Hluboké a především byla s jeho svolením v letech 1906–1907 postavena nová budova Papežské knihtiskárny v Brně. Právě díky její produkci se rozšířila klášterní knihovna a Rajhrad se koncem 19. století stal vydavatelským centrem katolické literatury na Moravě.

Jako velký milovník umění se zasloužil nejen o zkrášlení klášterních budov, ale také např. přispěl na zrestaurování náhrobku sv. Benedikta v Monte Cassinu. Sám byl nejvíce pyšný na klášterní obrazárnu, ve které se nacházela vzácná díla z období gotiky až do 19. století. „Vzorně vedená obrazárna s památkami i z nejstaršího gotického období byla jeho chloubou a rád se jí návštěvníkům kláštera chlubil a ukazoval.“ Byl oblíbený nejen svými spolubratry. „Hlavním rysem povahy tohoto opata byla veliká lidumilnost a štědrost.“ Benedikt Korčian zemřel v Rajhradě 8. května 1912. Pochován je na kněžské zahrádce u rajhradského kostela Povýšení sv. Kříže.