Narodil se 28. října 1793 v Klokočově u Hranic, při křtu v Drahotonšském chrámu sv. Vavřince dostal jméno Martin Karel Schlossar. Studoval na kroměřížském gymnáziu, kde se specializoval na gramatiku a humanitní vědy. Na toto studium navázal v letech 1813–1814 studiem filozofie na olomouckém lyceu.

Dne 1. listopadu 1814 vstoupil do řádu a přijal jméno Viktor. V letech 1815–1819 studoval teologii na teologické fakultě v Olomouci a Brně a 5. září 1819 byl vysvěcen na kněze. Po vysvěcení působil jako kooperátor v Rajhradě, roku 1820 byl jmenován administrátorem ve Šlapanicích, v klášteře se stal novicmistrem, tajemníkem opata a od roku 1821 zastával post klášterního sekretáře, archiváře a knihovníka, od 1828 pak i správce kuchyně a hospodářského správce kláštera.

Po smrti rajhradského opata Augustina Kocha byl 9. července 1832 zvolen jeho nástupcem. V době, kdy zastával úřad opata, rajhradský klášter vzkvétal a klášterní budovy, které nechal ve většině případů opravit či upravit, získaly reprezentativní podobu. Podporoval vědy a umění, ve 40. a 50. letech 19. století nechal zrestaurovat a vybavit interiér kláštera, vytvořil klášterní obrazovou galerii a prelatura dostala reprezentativní. Byla sjednocena fasáda, dostavěn západní oddíl kláštera a vydlážděny klášterní chodby. Roku 1840 opatřil vyřezávaným dubovým nářadím sakristii, roku 1844 dal vystavět a vyzdobit oratoř, aby tudy mohli benediktini pohodlněji chodit na kůr. V oratoriu dal posvětit oltář, aby tam mohli churaví a staří bratři sloužit mše a na oltář nechal umístit obraz sv. Benedikta, který objednal od rajhradského rodáka Josefa Zeleného, jehož také podporoval na studiích. V letech 1841–1845 nechal nahradit původní poškozená Etgensova oltářní plátna novými obrazy, jejichž autory byli vídeňský malíř Josef Fürich (1800–1876) a jihlavský malíř Franz Preiss (1797–1842). Znovu uspořádal jak archiv, tak knihovnu, založil a utřídil mincovní sbírku, klášterní muzeum a nechal upravit klášterní zahrady. Viktor Schlossar zlepšil i rajhradské hospodářství, za jeho působení byla zregulována Vracava a Svratka, probíhaly úpravy klášterních pozemků, během kterých byly Řehořem Volným a Bedou Dudíkem prováděny i archeologické výzkumy. Kromě stavebních úprav se věnoval také duchovnímu vedení rajhradských mnichů, pro které sepsal přísná pravidla, neboť chtěl do klášterního řádu vnést daleko větší kázeň.