Gunther Jan Kalivoda (Gunther Joannes Kalivoda ; Vintíř Kalivoda)

Narodil se v Brně 26. prosince 1815. Od mládí se věnoval studiu humanitních věd a bohosloví. V letech 1834–1835 studoval na filozofickém učilišti, kde jeho profesory byli např. Řehoř Wolný či Antonius Rücker. V roce 1835 vstoupil do brněnského alumnátu a po smrti své matky se 13. července 1838 rozhodl vstoupit do rajhradského kláštera, kam byl 1. září 1839 přijat. Díky svému nadšení a vynikajícím výsledkům mohl již 11. dubna 1841 složit slavné řeholní sliby a 16. července 1841 byl vysvěcen na kněze. Od roku 1843 působil jako profesor náboženství na filosofickém ústavě v Brně, kde s obrovským zanícením přednášel o české řeči a literatuře, v letech 1845–1850 zde zastával také úřad profesora náboženství a vychovatelství. Učitelské praxe se bohužel musel vzdát ze zdravotních důvodů a proto se po roce 1850 vrátil do kláštera, kde se s horlivostí jemu vlastní zapojil do klášterního dění. Vypomáhal v duchovní správě rajhradské farnosti, stal se novicmistrem nebo pomáhal opatu Viktoru Schlossarovi v řízení klášterního hospodářství a uplatňování reforem. Mezi rajhradskými benediktiny byl velmi oblíben a i díky tomu byl po smrti opata Viktora Schlossara jednomyslně všemi dvaadvaceti bratry 22. listopadu 1854 zvolen jeho nástupcem.

Vintíř Kalivoda byl velmi inteligentní, podporoval studium a badatelské nadšení rajhradských benediktinů, klášter se za něj stal centrem vzdělanosti a střediskem vlastenectví. V době, kdy stál v čele kláštera, zde žili např. Beda Dudík, Řehoř Volný, Václav Mikuláš Kříž, Maurus Kinter, P. J. Sarkander Navrátil, Vojtěch Slouk, Placid Mathon nebo Pavel Vychodil. Do kláštera přijížděla řada učenců z Čech, Moravy i Rakouska a rajhradský klášter se stal vlasteneckým centrem Moravy. Kalivoda byl jedním ze zakládajících členů Dědictví sv. Cyrilla a Methoda a aktivně se podílel na obnovení slovanské bohoslužby a kultu těchto světců.

Za jeho působení v čele kláštera byla založena Papežská knihtiskárna rajhradských benediktinů, opraveny či nově postaveny kostely v Syrovicích, Otmarově, Ostrovačicích či Domašově. Dokončil Schlossarovy stavitelské projekty, nechal přestavět a upravit klášterní hospodářské budovy, opravit rezidenci rajhradských prelátů v Brně na Petrově a zámeček v Lesním Hlubokém s celým okolím.

V letech 1859–1873 působil jako kurátor v ústavu pro hluchoněmé, za což byl císařem vyznamenán komturským křížem řádu Františka Josefa I. s hvězdou a jmenován doživotním členem panské sněmovny rakouské.

Kalivoda byl respektovaný a velmi populární, již za svého života byl označován „amor fratrum“ (miláček bratří) a „paternus frater a fraternus pater“ (láskyplný otec a důvěrný bratr). Zemřel 6. dubna 1883 v jednu hodinu odpoledne ve svých 67 letech.