Josef Kinter se narodil v Brně na Ferdinandově ulici č. 403 Janovi Kinterovi, řezníkovi a jeho ženě Josefě, dceři Wedla Polavského 21. února 1842 a pokřtěn byl následujícího dne ve farnosti sv. Janů. Ve věku pěti let jej začal vyučovat domácí učitel a v roce 1848 začal navštěvovat školu u sv. Jakuba v Brně, kde absolvoval čtyři třídy. Školu absolvoval 17. srpna 1852 a následně začal studovat na K. und K. Gymnasiu Brünn. Kinterův prospěch na obecní škole, kterou patrně navštěvoval v letech 1849-1852, byl velmi dobrý a to ve všech předmětech. Rovněž na gymnáziu patřila většina jeho známek k těm lepším, i když se mezi předměty daly nalézt i takové, které mu úplně nešly. Již před ukončením gymnaziálních studií si Josef Kinter podal na radu svého profesora náboženství Matěje Procházky žádost k přijetí do rajhradského benediktinského kláštera. Do noviciátu byl přijat 17. srpna 1859. V průběhu léta 1860 složil Josef Maurus Kinter, již jako novic rajhradského benediktinského kláštera, maturitní zkoušku. Po maturitě nastoupil Kinter ke studiu na Biskupském alumnátu v Brně. Většinu studia absolvoval v době, kdy byl v čele ústavu profesor Ferdinand Panschab, konkrétně v letech 1860-1864. Věcné sliby složil 5. dubna 1864. Souběžně se vstupem do řádu probíhal i Kinterův postup na poli kněžské dráhy. 30. května byl brněnským biskupem Antonínem Ernestem Schaaffgotschem vysvěcen podjáhnem, 2. června jáhnem a 4. června knězem. Ve farní správě působil Kinter nejdéle v 70. letech v děkanátu modřickém a židlochovickém. Dne 1. září roku 1864 se Kinter stal rovněž klášterním knihovníkem a 1870 klášterním archivářem. Obě funkce zastával až do roku 1920. Do vědeckého života vstoupil Kinter výrazně roku 1879, jednak podílem na publikaci Scriptores Ordinis S. Benedicti, qui 1750-1880 fuerunt in Imperio Austriaco-Hungarico, kam přispěl články o rajhradských benediktinech. Stal se též prvním redaktorem (Wissenschaftliche) Studien und Mittheilungen aus dem Benediktiner-(und Cisterzienser-)Orden. Celkem připravil Kinter pro tento časopis k vydání 1238 rukopisů.  | Vedle Studií přispíval Kinter též články do katolických deníků Das Vaterland, jeho nástupkyně Die Reichpost a do Weltblattu, a dále do Notizzenblattu der historiesch-statistischen Section in Brünn a Anzeige für Kunde der deutschen Vorzeit. Od roku 1866 spolupracoval též s Wiener allgemeine Litteraturzeitung. Vedle těchto vydal Kinter i samostatné spisy jako Die Herrschaft Hochwald, životopis opata Vintíře Kalivody či biografii Bedy Dudíka. Nejvýznamnější z jeho samostatných publikačních počinů byl vydán roku 1908 u příležitosti 25. jubilea opata Benedikta Korčiána a jednalo se o Vitae monachorum, qui ab anno 1613 in Monasterio O. S. B. Raihradensis in Moravia professi in Domino obierunt. Tento spis je dodnes nepřekonaným dílem o významných rajhradských benediktinech a základním pramenem pro další práce na tomto poli. Roku 1911 utrpěl Kinter dvojitou zlomeninu kotníku na pravé noze. Bolestivé následky této zlomeniny, patrně ne nepodobné úrazu z mládí, jej trápily patrně až do jeho smrti 26. června 1928. Pochován byl o dva dny později na rajhradském hřbitově.   |
|
|